Životopis

Ladislav Kubíček se narodil 3. ledna roku 1926 V Rachově na Podkarpatské Rusi. Gymnázium vystudoval Ladislav v Brně, kde také později pokračoval ve studiu teologie a medicíny. Základní vojenskou službu absolvoval u útvarů PTP. Jako lékař působil na různých místech Jihlavského kraje v několika oborech: na chirurgii, gynekologii, v porodnictví, praktickém lékařství a psychiatrii. V roce 1959 s ním byl definitivně rozvázán pracovní poměr ve zdravotnictví. Důvodem byl jeho „ nepřátelský postoj k lidově demokratickému zřízení“. Ladislav nastoupil jako brigádník na šachtě v Karviné, kde byl zatčen a následně odsouzen za údajné podvracení republiky. Po propuštění na amnestii v roce 1960 pokračoval v práci v dolech a kamenoprůmyslu. Studium teologie dokončil v podmínkách totalitního režimu tajně. Na kněze byl vysvěcen rovněž tajně biskupem Štěpánem Trochtou. Od roku 1969 až do 11. září 2004, kdy byl na faře v Třebenicích zavražděn, působil jako kněz v mnoha farnostech litoměřické diecéze. Byl vyhledávaným exercitátorem – za totality vedl tajně duchovní cvičení, hlavně na své faře, od roku 1990 pak legálně v Litoměřicích, Přepychách, na velehradském Stojanově i jinde.

„Umění zemřít je umění všech umění“
Jan Amos Komenský

Napsal

Velké tajemství – manželství jako umělecké dílo
Život – největší umělecké dílo
Vůle Boží – zbožná fráze?
O svobodě
Kniha Až k prolití krve

Anotace ke knize „Až k prolití krve“

V posledním roce života přede mnou Ladislav mluvil o své blížící se smrti hodně často. Když jsem toho už měla dost, zeptala jsem se: „Proč mi to pořád děláš? To mě na to chceš připravit, abych pak nevyváděla, nebo co?“ Pro odpověď nešel daleko: „To by mi bylo hodně líto, kdybys pro mě aspoň dva dny nebrečela.“ Uplynul celý rok a já jsem si ty dva povolené dny ještě nepotřebovala vybrat. Přirozeným způsobem si to vysvětlit nedovedu. Když mě 11. září 2004 po ránu zastihla telefonická zpráva o vraždě třebenického faráře, nevěřila jsem vlastním uším, a současně jsem ho vedle sebe vnímala živého. Ujišťoval mne: „Nic se neboj, teprve teď to pořádně roztočíme!“ Ladislav mě nazýval svou sekretářkou pro zvláštní úkoly. Dodnes jsem žádnou výpověď nedostala, tak pokračuji. A jestli si ďábel myslí, že se tím mordem Ladislava konečně zbavil, šeredně se mýlí. Znám Ladislava dobře. Stejně jako se s láskou jednotlivě věnoval a žehnal každému z nás, bude se věnovat a žehnat – neomezen prostorem a časem – každému jednotlivému čtenáři, který se mu do péče svěří.

Marie Svatošová